"Je to můj největší úspěch v kariéře. Byla to jedna velká zkušenost, velká bomba energie, ze které budu dlouho čerpat. Měla jsem poprvé na krku zlatou medaili," říká o vítězství v poháru CEV česká hvězdička italské A1.

 

 

 

O víkendu jsi zvítězila s týmem BUSTO ARSIZIO ve Final Four poháru CEV, v semifinále nejprve s domácím ázerbajdžánským týmem z Baku 3:2 a ve finále jste porazily srbskou Zvezdu Bělehrad 3:1. Budeš na tento víkend ráda vzpomínat?
Nebyly to jednoduché zápasy: V sobotu utkání s domacím týmem, se kterým jsme v pátém setu ještě prohrávaly 11:8 a dokázaly ho vyhrát 15:12. V neděli s mladým, ale výborným soupeřem z Bělehradu. Nenechaly nás vydechnout ani za stavu 11:3, kdy to bylo 2:1 na sety pro nás. Zkrátka nezapomenutelný víkend v Azerbajdžánu.

V Bustu patříš do základní sestavy a po výhře v Cev cupu určitě panuje v týmu spokojenost. Zůstaneš i na další sezonu?
V Bustu jsem moc spokojená. Je tu v podstatě vše, co hráčka potřebuje. Na zápas chodí okolo 3000 fanoušků každou neděli.  Je tady o volejbal velký zájem, takže si není na co stěžovat. Mám podepsáno ještě na další sezonu, takže pokud nebudu mít nějakou "extra nabídku," zůstanu tady v Bustu.

Kdo letos podle tebe vyhraje sérii A1 žen?
Letos je to u žen daleko víc nabité, jsou tu 4 týmy, které mají základní sestavu nabitou velkými jmény (Pesaro,Jesi,Villa Cortese,Bergamo). Těžko říct kdo vyhraje. Kdybych měla vybrat opravdu jenom jednoho, tak to bude Bergamo, které vždy naladí formu na nejdůležitější okamžiky sezony.

Jsi volejbalovou odchovankyní z Liberce, a tak se zeptám, sleduješ volejbalistky Liberce a jejich boj o udržení v extralize?
Zrovna včera jsem četla výsledky extraligy. Bohužel Liberec bude sestupovat. I když jsem hrála jen jednu sezonu v Liberci, samozřejmě mě to moc mrzí. V Liberci je volejbal tradice, jak chlapská tak ženská. Sestup z extraligy žen mě moc netěší. Doufam, že to bude jen na jeden rok.

V devatenácti letech jsi odešla ze Slavie Praha do Itálie. Byla první sezona na Apeninském poloostrově těžká?
V Itálii je první sezona vždy těžká. Já měla trošku výhodu, protože první sezonu v Sassuolu jsem odehrála spolu s Ivou Plchotovou, která už hrála pátou sezonu v Itálii a byla mi velkou pomocí. První sezona se tady moc nedaří. Výjimkou je Aneta Havlíčková, která letos odehrála skvělou sezonu. Italská série A1 je asi jediná soutěž, kde se musíš soustředit a vydat maximum každý zápas, všech 12 týmu je vyrovnaných. Další změna je v přípravě. V Sassuolu jsme trávily každý týden 5 hodin, kdy jsme takticky rozebírali soupeře. Teď už bych bez toho ani nemohla hrát. Změnilo se spoustu věcí: jídlo, režim, tréninky...
 
Byla jsi jedním z nejpříjemnějších překvapení nově rodící se reprezentace volejbalistek Táni Krempaské před třemi lety. Jak vzpomínáš na začátky v národním týmu?
Na začátek reprezentace vzpomínám moc ráda. Ještě teď se směju, když si vzpomenu, jaký respekt jsem měla ze starších hráček jako je Helena Horká, Milada Spalová, Markéta Tomanová, Tereza Matuzsková... Jsou to teď moje spoluhráčky nebo kamarádky. I přes některé problémy a neúspěchy jsme mely dobrou partu. Věřím, že ještě něco dokážeme a třeba nějakou medaili z reprezentace si taky pověsím na krk.

A nakonec, jak se těšíš na Mistrovství světa, které má letos na programu česká reprezentace žen?
Těším se a jsem moc zvědavá, jak se letošní reprezentace povede. Kdo bude vůbec reprezentovat, protože nemusím zmiňovat jaké problémy nastaly v minulém období. Já jen doufám, že uhrajeme nějaký pěkný výsledek. Tím smažeme všechny pomluvy a diskuze a ukážeme, že umíme hrát volejbal. 
  Slideshow